Ze života interiérové designérky: 1. Úvodní schůzka

Ze života interiérové designérky:  1. První schůzka aneb trochu rande naslepo

Stojím před domem jen pár minut před začátkem schůzky a netuším, co mě čeká. Útulný pelíšek, kde má každý hrneček vlastní životní příběh a každá stěna vlastní odstín? Nebo to bude skoro prázdný byt, kde se bojíte nadechnout, abyste nenarušili kompozici a do toho klient požaduje nějakou změnu.

Každá úvodní schůzka je tak trochu rande naslepo. Jen s tím rozdílem, že místo otázky "A čím se živíš ?", přijde dřív nebo později otázka: "A myslíte, že by ta příčka šla zbourat?"

Netuším, kdo mi otevře. Bude to rozhodný klient s jasnou vizí a mobilem se stovkami fotek inspirace? Nebo někdo, kdo řekne: "Já vlastně přesně nevím, co chci. Jen aby to bylo hezké."

Pro tuto odpověď mám dokonalé pochopení. Před mnoha lety, v jedné práci se mě můj šéf bez dlouhého úvodu optal: "Jaký chceš to nový služební auto?" Co myslíte, že jsem odpověděla?  1.9 TDI; 77kW; ABS; ASR, Liftback …??? Hádáte správně. Odpověděla jsem "červený". Prostě každý občas nevíme co chceme, každý máme obor, který nás tolik neoslovuje. 

Pak jsou tu chvilky ticha. Klient se na mě dívá s otázkou v očích. Já se dívám na zeď a rychle si snažím vzpomenout na případy, kdy příčka jednoduše zbourat nešla. A raději trošku mírním nadšení informací, že je to skvělý nápad, jen to musíme technicky prověřit. Ale všichni tak nějak vnitřně doufáme, že ta zeď tam dlouho nevydrží.

Pak začneme mluvit o světle, o prostoru, o tom, kde se pije ranní káva, kde píší děti úkoly a kde se nejvíce kumuluje nepořádek. A v tu chvíli už nejde jen o nábytek. Jde o život v prostoru, kde trávíme většinu svého života. Postupně se počáteční formalita prolamuje. 

Samozřejmě, občas se stane, že cítíme, že to není ono a zdvořile rozloučíme. To k tomu patří. Ale upřímně? Těch případů je naštěstí málo. Pokud už dojde na osobní schůzku, většinou to znamená, že se někde ve vesmíru potkaly správné souřadnice. Možná na tom opravdu něco je. Nějaká vyšší moc interiérového designu nenápadně zařídí, že si porozumíme. Pro budoucí interiér je to dost klíčové.

A tak po hodině či dvou stojím ve dveřích, loučím se a vím, že je to začátek. Začátek proměny, začátek příběhu nového bydlení a života klienta. A někdy také začátek konce té příčky.