Ze života interiérové designérky 6 "Interiérovou designérku nepotřebuji!" (i když příště bych to udělala jinak)

"Designérku nepotřebuju, zvládnu si vybavení bytu zařídit sama," říká mi paní.
Moje odpověď je upřímná: "Bezpochyby ano."

"Vyplatí se mi náklady investované do interiérové designérky?" ptá se jiná paní.
A moje odpověď je stejně upřímná: "Bezpochyby ano."

Tyhle dvě věty slýchám poměrně často. Od známých, od neznámých, od lidí z měst jako Brandýs nad Labem, Nymburk, Turnov nebo Benátky nad Jizerou, kteří se nějak dozvědí, že se živím tím, že připravuji návrhy interiérů. V době internetu totiž máme pocit, že si dnes dokážeme zařídit skoro všechno sami – od dovolené až po rekonstrukci bytu.

A vlastně je to pravda.

Jen tak ze zvědavosti jsem jednou požádala o názor umělou inteligenci. Zjistila jsem například, že si doma můžete postavit auto. Stačí koupit motor, převodovku, nápravy z jiného vozu, svařit rám, vyrobit karoserii a zapojit elektroinstalaci.
Umělá inteligence odhaduje takový typický garážový projekt na 1000 až 3000 hodin práce, investici kolem 150 až 800 tisíc korun a přiměřené množství zoufalství během učení za pochodu.

A pokud vás auto neláká, můžete si doma vyrobit třeba malé píšťalové varhany. To je prý jednodušší. Jen 200 až 800 hodin práce, 20 až 100 tisíc korun a velká dávka truhlářské přesnosti, trpělivosti a smíření se s tím, že sousedi vám budou bušit na dveře, až budete dlouze a hlasitě ladit tóny.

Na tomhle pozadí se zdá návrh bytu nebo návrh interiéru domu jako úplná brnkačka. Koupit skříň, postel, jídelní stůl a TV stěnu, v kuchyňském studiu si objednat návrh kuchyňské linky a je hotovo. Jenže právě v té zdánlivé jednoduchosti se často skrývá několik nenápadných zádrhelů.

Koupíte si vysněný byt, nebo zdědíte rodinný dům. A plánujete se tam přestěhovat natrvalo. Najednou každé rozhodnutí – barva stěn, umístění zásuvek, velikost skříně nebo návrh obývacího pokoje – získává úplně jinou váhu.

Existuje skupina žen, které interiéry milují. V mobilu mají uložené stovky inspirací. Během let prošly desítky showroomů, otevřely nespočet časopisů o interiérovém designu bytu a některé si dokonce vyzkoušely modelovat vlastní návrh ložnice nebo návrh dětského pokoje v některém z volně dostupných 3D programů.

Aniž by si to uvědomily, strávily nad oborem možná desítky nebo stovky hodin. A právě proto vědí, jak nekonečná je nabídka trhu. Stovky materiálů, každý s jinými vlastnostmi. Každý druhý rok nová kolekce nábytku. Každý rok jiná "barva roku". Každých pár let nové tvary sedaček, stolů nebo kuchyňských linek.

Tyto ženy už viděly stovky kuchyní a třicet procent z nich se jim opravdu líbilo. Jenže každá byla úplně jiná.

A teď mají nový byt.

Najednou musí vybrat jednu konkrétní variantu. Sladit požadavky celé rodiny. Skloubit všechny ty inspirace do jednoho prostoru. Do kuchyňského koutu, kde překáží velké okno. Do podkrovních místností se šikmým stropem. Do nepravidelného půdorysu, kam se všechno nevejde tak snadno, jak to vypadalo na Pinterestu.

A právě tyhle ženy mě často oslovují. Překvapivě – nebo možná právě proto.

Vědí totiž, kolik věcí je ve hře. A kolik věcí se dá pokazit. Ocení partnera do diskuse. Ocení někoho, kdo jim pomůže projít stovky detailů, kdo připraví návrh interiéru domu, vytvoří 3D vizualizaci a na konci procesu řekne:
"Ano. Z těch tisíců možností jste vybrali tu nejlepší variantu pro váš domov."

Pak je tu druhý typ klienta.

Tomu je vlastně skoro jedno, v jakém prostředí bydlí. Interiér není jeho koníček. Obejde dvě nebo tři prodejny. Tady koupí sedačku, tam TV stěnu, v kuchyňském studiu mu připraví návrh kuchyňské linky a hotovo.

Byt funguje.

Nějak.

Po čase si ale začne všímat drobností. Tady ta skříňka mohla být užší. Tady chybí zásuvky. Lampu musí zapojit přes prodlužovačku. Tady při průchodu třikrát týdně narazí do rohu. A úložných prostor je nějak málo.

Harmonie se úplně nedostavila.

Někdo si zvykne. A někdo se po čase ozve bytové designérce – třeba po třístém padesátém nárazu do stejného rohu.

Záleží, kdo jste vy.

Osobně mám pár oborů, do kterých se sama nikdy nepouštím. Hlavně proto, že mě nebaví, a proto mi přijdou složité. Účetnictví, daně, opravy auta, servis spotřebičů a mnoho dalších.

A přitom mám i vlastní zkušenost amatéra, který "řídí" rekonstrukci.

Když jsem si před lety zařizovala vlastní bydlení jako nadšený laik, měla jsem pocit, že mám načteno a nakoukáno dost. Přesto jsem několikrát podlehla řemeslníkům, kteří mi – aby si ulehčili práci – vysvětlili, že jiná barva neexistuje, jiný materiál je extrémně drahý a hlavně že:
"Takhle se to prostě dělá."

Dnes už vím, že možností bývá často desetkrát více. A že mnoho věcí jde udělat i jinak.

Během stavby jsem musela rychle rozhodovat o desítkách detailů: jak vysoko, kde přesně, který typ, jakým směrem, jakou barvu.

Nedomyslela jsem přesné umístění nábytku, zvolila špatnou šířku příčky, podcenila počet svítidel, nemám dost zásuvek tam, kde by se hodily. A barva na zdi? Na malém vzorku vypadala úplně jinak než na celé stěně.

Rekonstrukce nakonec nedopadla špatně.

Ale mohla být jednodušší. Klidnější. A paradoxně i levnější, kdybych měla návrh interiéru bytu promyšlený do detailu předem. Některé věci bych nemusela později předělávat.

A hlavně – za stejné peníze jsem si mohla pořídit něco mnohem vhodnějšího.

To zamrzí.

Protože asi nikdo nechce utratit stovky tisíc korun za rekonstrukci a pak si říct:
"Je to vlastně dobré… jen to není úplně ono."

Nebo sedět po rekonstrukci na sedačce, rozhlížet se kolem sebe a v duchu pronést tu legendární větu:

"Příště bych to udělal jinak."

………………………………………….

Přepiš článek tak, aby zůstal zachován obsah a styl - tedy lehká nadsázka . Do článku dodej klíčová slova z oboru – návrhy interiérů tak, aby se ten výraz objevil v článku alespoň třikrát, a pokaždé jiný. například: interiérová designérka, bytová designérka, návrh interiéru domu, návrh bytu, návrh obývacího pokoje, návrh kuchyňské linky, návrh ložnice, návrh dětského pokoje, interiérový design byt a podobně. Použij top klíčová slova v oboru návrh interiéru a navíc dodej místo jako Brandýs nad Labem, Nymburk, Turnov, Benátky nad Jizerou, Turnov,

• interiérová designérka
• bytová designérka
• interiérový designér
• bytový architekt
• interiérové studio
• návrh interiéru
• design interiéru
• interiérový design byt
• návrh bytu designér
• návrh domu interiér

"Designérku nepotřebuju, zvládnu si vybavení bytu zařídit sama. " Říká mi paní. Moje odpověď je upřímná: "Bezpochyby ano."

"Vyplatí se mi náklady investované do interiérové designérky? "Ptá se jiná paní" . A moje odpověď je stejně upřímná: "Bezpochyby ano."

Tyto otázky slýchám poměrně často od známých i neznámých, se kterými se bavím o své práci. Spousta lidí si dnes s možnostmi internetu a vlastním přičiněním zvládne vyřešit mnoho životních nezbytností i zbytností vlastními silami.

Zkusila jsem z legrace oslovit AI. A získala jsem informaci, například že:

Ze zakoupených dílů si můžete doma postavit auto. Koupíte motor, převodovku, nápravy z jiného vozu, svaříte rám, vytvoříte karoserii, zapojíte elektroinstalaci. Umělá inteligence odhaduje takový typický garážový projekt na 1000 až 3000 hodin práce, investici kolem 150 až 800 tisíc korun a přiměřené množství zoufalství během učení za pochodu.

A pokud vás auto neláká, můžete si doma sám vyrobit třeba malé píšťalové varhany. To je prý jednodušší. Jen 200 až 800 hodin práce, 20 až 100 tisíc korun a velká dávka truhlářské přesnosti, trpělivosti a smíření se s tím, že sousedi vám budou bušit na dveře, až budete dlouze a hlasitě ladit tóny.

Zařídit si vlastní bydlení vlastními silami? To je proti shora uvedeným příkladům brnkačka. Koupit si skříň a postel, jídelní stůl a TV stěnu a v nějakém studiu si nechat vyrobit kuchyňskou linku se zdá velmi jednoduché. Jenže v té jednoduchosti se může skrývat několik skrytých zádrhelů.

Koupíte si vysněný byt, nebo zdědíte dům, a plánujete se tam natrvalo přestěhovat. Každé rozhodnutí týkající se zařizování se najednou stává trvalejším a začíná mít svou hodnotu / cenu.

Existuje skupina žen, které interiéry milují. Mají v mobilu uložené stovky inspirací, které za poslední léta viděly. Obešly ve svém volnu spoustu obchodů a showroomů a dokonce si vyzkoušely modelovat v nějakém volném 3D programu.

Tedy nad oborem strávily už desítky a možná i stovky hodin práce, (ze shora uvedených) i když to jako práci nevnímaly. A právě proto ví o čem to je. Že nabídka trhu je, dá se říct, zoufale nekonečná. Stovky materiálů v různými vlastnosti, každý druhý rok vyjde nová kolekce čehokoliv, každý rok časopisy doporučují nový styl, každý rok několik společností vyhlašuje barvu roku a každá pro jistotu jinou. Každých pár let začínají dominovat nové tvary nábytku.

Tyto ženy už viděly stovky kuchyní a třicet procent se jim opravdu líbilo. Jen byla každá bohužel úplně jiná. A teď mají ten nový byt. A najednou si musí opravdu vybrat, musí sladit požadavky celé rodiny. Musí ty své nesourodé představy napasovat do svého prostoru. Do kuchyňského koutu, kdepřekáží velké okno. Do podkrovních pokojů s šikmým stropem a nepravidelným půdorysem, kam se se všechno snadno nevejde.

Nedokážou si představit jak to všechno bude vypadat ve vzájemné kombinaci. Právě tyto ženy mě překvapivě, nebo možná právě proto, oslovují velmi často.

Sice tak nějak vědí, co chtějí, ale je toho moc. A taky proto, že vědí, co všechno je ve hře a kolik věcí se dá pokazit. Ozvou se. Ocení partnera do diskuse. Ocení někoho, kdo jim pomůže projít stovky detailů, položit správné otázky rodině, přinést 3D vizualizaci a na konci procesu potvrdit: ano, z těch tisíců možností jste vybraly tu nejlepší variantu pro náš domov.

A pak je tu druhý typ klienta.

Tomu je vlastně skoro jedno, v jakém prostředí bydlí. Interiér není jeho koníček. Obejde dvě tři prodejny. Tady koupí sedačku, tam TV stěnu, kuchyňské studio navrhne nějakou linku a hotovo. Byt funguje.

Nějak.

Po čase usoudí, že tady ta skříňka mohla být užší, tady chybí elektrické zásuvky a pro lampu jsem musel použít prodlužovací šňůru, tady při průchodu občas třikrát týdně narazím do rohu. Jo a úložných prostor je taky málo.

Harmonie se úplně nedostavila. Někdo si zvykne. A někdo se designérce možná po čase ozve, po a tři sta padesátém naražení do toho rohu.

Záleží, kdo jste vy.

Osobně mám pár oborů, do kterých se nikdy sama nepouštím. Největší důvod je, že mě to nebaví a proto mi přijdou moc složité. Účetnictví, daně, auto, opravy čehokoliv a spousta dalších.

Mám dokonce i osobní zkušenost amatéra, který "řídí" přestavbu. Když jsem si před mnoha lety zařizovala vlastní bydlení jako nadšený amatér, myslela jsem si, že mám načteno a nakoukáno celkem dost.

Přesto jsem několikrát podlehla řemeslníkům, kteří aby si ulehčili život a práci, mi vysvětlili, že jiná barva této věci neexistuje, jiný materiál je extrémně drahý a hlavně že: "Takhle se to prostě dělá".

Dnes vím, že možností bývá desetkrát více, a že to: "Jde udělat i jinak"

Během stavby jsem musela teď okamžitě rozhodnout mnoho detailů jak vysoko, kde přesně, který typ, jakým směrem, jakou barvu.

Nedomyslela jsem rychle přesné umístění nábytku, zvolila jsem špatnou šířku nové příčky, podcenila jsem potřebu mít více svítidel, nemám dost elektrických zásuvek tam, kde by byly potřeba. Vybrala jsem ne úplně splrávnou barvu na zeď, protože na tom malé čtverečku ta barva prostě vypadala jinak než na celé zdi.

I tak rekonstrukce celkově nedopadla špatně. Ale mohlo to být jednodušší a klidnější, kdybych měla všechno do detailu promyšlené dopředu. A paradoxně i levnější, protože by se omezily chybky a nemusela bych je postupně časem předělávat.

Případně, a to je velmi důležité, bych si za stejné peníze mohla pořídit něco mnohem vhodnějšího. To zamrzí.

Snad nikdo nechce utratit stovky tisíc korun za rekonstrukci s tím, že výsledek sice nedopadl úplně špatně, ale bohužel, není to úplně ono.
Nebo sedět po rekonstrukci na sedačce, rozhlížet se a říkat si v duchu tu legendární větu:
"Příště bych tohle udělal jinak."