Ze života interiérové designérky: 4. Kolik má svět barev
Jedna z věcí, která mě v mé profesi nikdy nepřestane fascinovat, je vnímání barev. A také to, že muži a ženy zjevně žijí tak trochu v jiných barevných vesmírech. A protože pracuji jako interiérová designérka, potkávám se s tím prakticky pokaždé, když připravuji návrh interiéru domu nebo návrh bytu pro nové klienty – ať už v Brandýse nad Labem, Lysé nad Labem, Poděbradech, Mělníku, nebo třeba v Horních Počernicích či Vysočanech.
Je to známé klišé, že muži nerozlišují moc barev. Historie však ukazuje, že mnoho mužů – umělců či kadeřníků – vnímá svět velmi barvitě. A pokud se týká auta, většina mužů se v barvách a jejich odstínech vyzná naprosto dokonale.
Ženy naproti tomu operují ve světě, kde existuje vanilková, smetanová, lila, levandulová, lososová, starorůžová, holubí šedá a "taková ta krásná teplá podzimní".
Já jsem ale časem došla k názoru, že bez ohledu na pohlaví každý vnímá barvy trochu jinak. A přesně to se ukazuje ve chvíli, kdy s klienty ladíme barvy pro návrh obývacího pokoje, návrh ložnice nebo třeba návrh dětského pokoje.
Když tak všichni společně sedíme nad vzorníkem, nastává ta pravá chvíle.
"Tak co myslíte?" ptám se.
Paní se nakloní blíž, přiblíží vzorník ke světlu a řekne:
"Tohle je krásná jemná zelenkavá s nádechem šedi."
Pan manžel se také nakloní:
"To je šedá," odpoví stručně.
Já stojím mezi nimi, držím vzorek a začíná malá interiérová expedice za pravdou. Přecházíme kvůli různým světelným podmínkám k oknu, pak na balkon, pak zpět pod umělé světlo. Chvíli stojíme, pak si sedáme na podlahu, rozsvěcíme a zhasínáme. Kdo by řekl, že interiérový design bytu občas připomíná malé laboratorní cvičení.
Barvy jsou totiž pěkné šibalky. Velmi ochotně přebírají odrazy okolního prostředí a každou chvíli se tváří jinak. Barvy totiž nikdy neexistují izolovaně.
Svítí venku sluníčko, nebo je zataženo? Pokaždé ten samý
vzorek vypadá jinak.
Dřevěná podlaha přidá oranžový nádech a třeba venkovní bujná zahrada způsobí,
že bílá stěna může působit lehce nazelenale.
A tak s klienty vedeme trochu marnou diskusi, jestli je to světle zelená, světle modrá, nebo opravdu šedá.
"Tak to uděláme bílé," navrhne pan manžel, často s úlevou.
Ale to situaci většinou moc neusnadní.
"Ale jaké bílé?" ptám se já. Protože bílá rozhodně není jen jedna. Existuje teplá bílá, studená bílá, křídová bílá, smetanová bílá, slonová bílá, lomená bílá… a další, které při návrhu kuchyňské linky nebo při ladění barev v interiéru dokážou pořádně zamotat hlavu.
Rozhovor se na chvíli zadrhne.
Po letech praxe jsem pochopila, že nemá smysl se vyčerpávat snahou najít dokonalé pojmenování barvy. Každé oko ji totiž vidí trochu jinak.
Naštěstí má každá barva své přesné označení. Je očíslovaná podle oficiálního, celosvětově uznávaného systému.
Žádná levandulová romantika. Technicky pěkně S 2050-R50B.
A je v tom vlastně něco uklidňujícího. Dalo by se říct: "Jedna barva, jedno číslo." I když v ní každý vidí trochu jiný svět. Někdo zelenou. Někdo šedou. Já pro jistotu raději S4010-G70G.
Ve skutečnosti to tak jednoduché samozřejmě není. Společností, které vydávají vzorníky barev, je víc, a tedy i číselníků barev existuje víc. Ale tím už tuto barevnou chvíli nebudeme zbytečně komplikovat – to by z jednoho návrhu interiéru byla najednou menší vědecká disciplína. 🎨