Ze života interiérové designérky: 2.Jak se asi cítí klient, když se blíží první schůzka s designérkou, aneb nebojte se, také mám doma hromadu oblečení na židli

Zazvoním. Za dveřmi slyším kroky… a zvuk, který zní jako velmi upřímné kopnutí do hromady bot.

Dveře se otevřou, klientka se usměje a pozve mě dál.

"Promiňte ten nepořádek," zazní hned v předsíni, sotva si stihneme podat ruce.

Nahlas říkám: "To je v pohodě."
A v duchu si říkám svoje oblíbené: "Výborně. Jsem tu správně."

V předsíni leží školní batohy v pozici "odhozeno z posledních sil". Bundy visí napůl na věšáku a napůl levitují a boty vytvořily docela působivou instalaci na téma "rodinný chaos".

Je mi jasné, že se děti vrátily před chvílí ze školy. Kapacita předsíně zjevně nestíhá rodinný provoz. Není tu dost úložných prostor, není si kam sednout při zouvání a udržovat tu pořádek musí být tak trochu nekonečný seriál na pokračování.

Přesně v takových chvílích začíná v hlavě pracovat interiérová designérka. Protože první věc, kterou vidím, není nepořádek. Vidím zadání pro nový návrh interiéru domu.

Klientka mě vede dál a trochu omluvně říká:
"My to tu máme takové… no… starší."

Ano, to vidím. Skříň už něco zažila a konferenční stolek statečně nese šrámy každodenního rodinného života.

A víte co? Je to skvělé.

Ne, opravdu.

Bytové designérky totiž milují právě tyhle interiéry. Ne ty katalogové, kde všechno dokonale ladí, kde to vypadá, že tam nikdo nebydlí a kde se zjevně nikdy nejedla rajčatová omáčka.

My milujeme ty skutečné.

Ty, které už přestávají fungovat.
Ty, které trochu protestují.
Ty, které tiše – nebo někdy docela hlasitě – volají o pomoc.

Protože právě tady začíná dobrý návrh bytu.

Bez takových interiérů bychom si jen přerovnávaly krabice se vzorky a dekoracemi.

Klientka se na mě dívá trochu opatrně. Možná čeká, že pronesu něco ve stylu:

"No to je hrozné. Jak jste takhle mohla žít."

Jenže pravda je úplně jiná.

Já už v hlavě vidím změnu.

Vidím skříň až do stropu, která konečně pojme všechny ty bundy, tašky a boty.
Vidím malou lavici do předsíně, na kterou si děti a babička sednou při zouvání.
Vidím vstupní prostor, který začne fungovat a nebude každý den bojovat s gravitací a školními batohy.

A právě takhle začíná dobrý interiérový design bytu – ne dokonalým stavem, ale reálným životem.

A hlavně: nevidím žádný důvod někoho soudit.

Protože až se večer vrátím domů z Lysé nad Labem, Poděbrad, Zelenče, nebo třeba Proseka, čeká mě doma moje vlastní velmi osobní kapitola interiérového designu.

Moje legendární židle.

Ano, ta.

Ta, přes kterou je přehozené oblečení zhruba za poslední týden.

Ten speciální koutek ve skříni, který jsem si při návrhu ložnice slavnostně vyhradila právě na nošené oblečení, totiž nějakým záhadným způsobem obsadily jiné věci.

Jak se to stalo, to dodnes nikdo přesně neví.

A můj interiér?

Není dokonalý.
Není celý podle letošních ani loňských trendů. Je hodně o sezónních dekoracích.
A rozhodně nemám doma "instagramový obývák roku", i když by se při profesionálním návrhu obývacího pokoje možná něco takového hodilo zařídit.

Mám doma to, co mám ráda.

Věci, které dávají smysl mému životu. Věci, které sdílení můj příběh.

A přesně tak to má být.

Takže jestli se někdy bojíte pozvat si interiérovou designérku, protože nemáte dokonale uklizeno, mám pro vás malé tajemství:

My nepřicházíme hodnotit.

My přicházíme pomoct.

Pomáháme s věcmi jako návrh kuchyňské linky, návrh dětského pokoje, celkový návrh interiéru domu nebo praktický návrh bytu, který konečně začne fungovat pro skutečný život.

A hlavně si velmi vážíme klientů, kteří nás k sobě pustí a řeknou:

"Tady to už nějak přestává fungovat. Pojďme s tím něco udělat."

A někdy si u vás v duchu s úlevou řekneme ještě jednu věc:

"Fajn. Tak tu židli plnou oblečení nemám doma jen já." 😄