Ze života interiérové designérky: 2.Jak se asi cítí klient, když se blíží první schůzka s designérkou, aneb nebojte se, také mám doma hromadu oblečení na židli

Zazvoním. Za dveřmi slyším kroky a zvuk, co zní jako kopnutí do hromady bot.

Klientka otevře dveře, usměje se a pozve mě dál.

"Promiňte ten nepořádek," pronese v předsíni hned po pozdravu.

Já nahlas říkám : "To je v pohodě," a v duchu si říkám své oblíbené, "výborně. Jsem tu správně."

V předsíni leží školní batohy v pozici "odhozeno z posledních sil", bundy visí napůl na věšáku a napůl levitují, a boty vytvořily uměleckou instalaci na téma "chaos ".

Tedy, děti se zřejmě vrátily před chvílí ze školy. Kapacita předsíně nestíhá rodinný provoz. Není tu dostatek úložných prostor, není tu kam si sednout. Udržovat tu pořádek musí být nekonečný příběh.

Klientka mě nervózně vede dál. "My to tu máme takové… no… starší," říká opatrně.

Ano vidím, že vybavení domácnosti má něco za sebou. Skříň už něco zažila a konferenční stolek statečně nese šrámy každodenního rodinného života.

A víte co? Je to skvělé.

Ne, opravdu. Designérky totiž milují tyto interiéry. Ne ty z katalogu, kde všechno dokonale ladí, kde to vypadá, že tam nikdo nebydlí a kde se zjevně nikdy nejedla rajčatová omáčka. Milujeme ty skutečné. Ty, které už nestačí. Ty, které volají o pomoc.

Protože právě proto tu jsme. Bez těchto interiérů bychom si jen přerovnávaly krabice se vzorky a dekoracemi.

Klientka se na mě dívá opatrně. Jako by očekávala že řeknu: "No to je hrozné. Jak jste takhle mohla žít."

Jenže pravda je úplně jiná.

Vidím potenciál. Změnu. Začínám si představovat, kde bude pořádná skříň do stropu, která konečně pojme všechny ty bundy a boty. Vidím i menší lavici, na kterou si děti sednou při zouvání. Vidím domov, který bude fungovat od vstupu do bytu.

A hlavně – nevidím žádný důvod někoho soudit.

Protože až se večer vrátím domů, potkám doma také svoji legendární židli, přes kterou je přehozené nošené oblečení za týden. Ten speciální koutek, který jsem si pro tento účel vyhradila v nové skříni, nějak záhadně potajmu obsadily jiné věci.

A můj interiér? Není dokonalý. Není celý v letošním ani loňském trendu. Nemám doma "instagramový obývák roku". Mám doma to, co mám ráda, to co je mým životním příběhem.

A přesně tak to má být.

Takže jestli se někdy bojíte pozvat si interiérovou designérku, protože nemáte dokonale uklizeno, mám pro vás tajemství: My nepřicházíme hodnotit. My přicházíme pomoct. A velmi si ceníme klientů, kteří si nás pozvou, abychom jim s tím pomohly.

A občas si u vás v duchu s úlevou řekneme: "Fajn, že tu židli plnou oblečení mají i jiní ."